Pro některé lidi je svět černobílý (někdy vskutku je). Buď jsi pro emigraci a neprotestuješ proti jakémukoliv přílivu uprchlíku (všechno se nějak zvládne, Evropa na to má, islám není problém, islamizace není hrozba atd.) anebo jsi pak xenofob a nepřítel lidí, nacionalista, extrémista, islamofob a další.
V tomto případě ovšem nelze lidi, názory a postoje jen takto jednoduše rozdělit. Jsou to krajní postoje na obou stranách cesty. Jakoby nemohl existovat proud, který není ani pro absolutní zákaz imigrace ani pro bezbřehou benevolenci. Přitom něco takového by se měla snažit většina rozumných vlád. Každému je jasné, že na vor pro 50 lidí nemohou nabrat 200 lidí, ale přitom nechci nechat skutečně tonoucí umřít před očima.
Nejsem žádný xenofob, chci, abychom přijali pronásledované a zabíjené menšiny z Blízkého východu a pomohli tak alespoň části lidí, kterým hrozí bezprostřední likvidace, ale nechci, aby se náš vor také začal potápět. To znamená, že musíme v prvé řadě myslet na to, abychom naše hranice ochránili. Nikdo by neměl bez svolení přicházet do naší země. Pokud se člověk topí, tak se samozřejmě nebude ptát a bude se chtít na vor dostat, to je přece jasné a pochopitelné, ale mnozí se snaží pouze přesunout na výhodnější plavidlo (přičemž opouští místo, které se v některých případech díky tomu může stávat dále méně schopným plavby - např. když začnou myslet na útěk, respektive emigraci, i policisté a vojáci).
Jedna z hlavních příčin, proč se Blízký východ a Severní Afrika zmítají v konfliktech (a nejen oni) je islámská ideologie. Je to jedna z příčin, ne veškerá, ale je to dnes zjevně militantní ideologie, která se začne objevovat ve svém čase kdekoliv, kde zapustí kořeny i relativně a zdánlivě bezkonfliktní formy této islámské mentality.
Ve chvíli, kdy je potřeba postarat se o stovky raněných a umírajících, je zcela logické, že doktoři některé lehčí případy odloží na později nebo se k nim vůbec nedostanou. Jsou země, ze kterých není potřeba utíkat a nehrozí tam bezprostřední likvidace. Takové uprchlíky v tuto chvíli nemůžeme přijímat.
Potřebujeme zastavit migraci, tak budeme schopni částečně zvládat existenční imigraci. V tuto chvíli je priorita pouze pomoc bezprostředně ohroženým skupinám lidí. V tomto smyslu je třeba alespoň část uprchlíků pomoci zachránit. Na druhou stranu je třeba razantně zastavit nezřízený proud všemožných uprchlíků.
Tato selekce pomoci uprchlíkům není ani xenofobie, ani nemilosrdnost, není to ovšem ani sebezničující postoj rezignující na ochranu vlastní země a vlastních hranic. Je to určitý zdravý rozum v tom všem chaosu a zmatku, který s touto vlnou migrace, chudoby, násilí a válek přichází.
Potřebujeme jasně ochránit své hranice a vracet všechny uprchlíky, kterých se netýká bezprostřední ohrožení na životě povětšinou islámskými fanatiky zpět. Pokud to nechce udělat Evropa, měli bychom to udělat i za cenu omezení Schengenského volného prostoru.
Z tohoto zabezpečeného prostoru můžeme pak dále uvažovat, jak pomoci uprchlíkům a státům vzdorujícím chaosu, v boji proti terorismu atd. Ovšem ne jako samospasitelé chtějící toho či onoho „tyrana“ svrhnout bez jasnější koncepce, co a jak tam pak následně bude asi fungovat.
Například zničení Lybie bylo katastrofální chybou NATO, za kterou nese zodpovědnost. Podpora rebelů v Sýrii také konflikt dovedla k vícenásobně tragičtějším výsledkům
.
Byl jsem proti vojenské angažovanosti a dodávkám zbraní v Sýrii. Byl jsem proti válce NATO v Lybii. Některé členské země NATO chtěly vojensky tam i tam „pomáhat“, a tak nám tedy dosti pomohly.
4. 9. 2015
Jiří Joel Krupa
