Evropa se stále více seznamuje s islámem. Pravidelně se dozvídáme po teroristických útocích způsobených radikálními muslimy, že ten či onen muslim pomohl té či oné oběti. Množí se různé články o dobrosrdečných, umírněných a hodných muslimech, které mají ukolébat tu část obyvatel Evropy, která za problémy s islámem vidí především islám a víceméně přirozeně mu vzdoruje, nějak se mu brání, či se ho obává.
(i když já vidím za problémy s islámem v Evropě také nejen islám, ale přicházející soudy na Evropu)
Ve Francii dokonce muslimské obce vydají prohlášení odsuzující násilí a slibující věrnost tamním zákonům a zřízení. Nejspíše to část z nich „myslí“ vážně. Otázkou je, jak to myslí nadace z Alžírska, Maroka, a států Perského zálivu, které je dle informací médií financují a jejichž peníze oni bez rozpaků přijímají a proti nimž žádná prohlášení nejspíše nevydávají (ví někdo o nějakém?). Před několika lety jsem mluvil s jedním Maročanem, který navštívil Bruntál a ten mi popisoval, že je tam pro něj nemožné například veřejně číst Bibli nebo mít veřejná shromáždění. Tyto země, které financují šíření islámu v Evropě, jsou příkladem a obrazem toho, jaký je vlastně zhruba finální cíl. Pamatuji na osobní kontakt s ustaraným českým otcem obávajícím se o osud svého syna v Arabských emirátech, jenž byl zatknut a uvězněn za hraní na kytaru a zpěv nedovolených textů (netvrdím, že to bylo rozumné).
Mnohé z těchto zemí zcela veřejně a bezostyšně potlačují jiné smýšlení a to, co nedovolují na svých územích, tak s velkou vervou využívají jinde. O Saudské Arábii, notorickém to potlačovateli základních lidských svobod šířících islám a vahábismus všude po světě ani nemluvě.
Nicméně v tomto článku nechci reagovat na obrovský, diametrálně odlišný přístup islámského světa na rovině legislativní i na rovině společenské (nemusíte mít zrovna zakázáno postavit nějakou modlitebnu, když vám tam občas někdo něco odpálí či vás vystřílí) k možnosti a svolení vzájemně koexistovat, srovnatelný jen s úvahami Palestinců z někdejší doby (výměna jednoho vojáka za desítky palestinských Arabů).
Dovolím si pronést jednu myšlenku o radikalizaci islámu v Evropě. Je jednoduchá a dá se shrnout do následující věty. Bude pokračovat.
Samozřejmě s každým takovým pohybem a změnou bude přicházet zkoumání, analyzování, u některých tipování a samozřejmě obviňování, kdo že za to může. To známe nejen od Nera. Hledat a zkoumat příčiny neštěstí (už začínám být xenofobní?) je ovšem samozřejmě důležité a podstatné. Člověk se učí z chyb, tedy alespoň moudrý člověk. Ten se někdy dokáže poučit dokonce i z chyb druhých.
Zde si dovolím pronést další fakt, ten je ale v podstatě zřetelný už teď. Jedna část obyvatelstva bude z radikalizace muslimů obviňovat islám samotný, jeho výroky, ducha, historii, učení, ale další část ovšem zaujme postoj (či jej už zaujala), který znám často ze školy. To on mne ale provokoval. Pamatuji, tentokráte ze společenství, jednu paní, která nebyla téměř na agresivním jednání jejich potomků schopna upřímně přiznat nic než, že to byla „provokace“ těch, kteří jimi byli napadeni, zbiti a zraněni.
Proti tomuto obvinění bych chtěl tento článek dnes nasměřovat. Je na něj mnoho argumentů, ale já zmíním jen jeden z hlavních. V této době v mnoha zemích čelí mnohé jiné skupiny různým tlakům, pronásledováním a ústrkům, někdy přímo vyvražďování. Nicméně žádná se celosvětově a tak vnímatelně nechápe vize džihádu, spojeného boje proti nemuslimům (respektive jinověrcům). Tato vize je realitou. Vize džihádu a dobývání světa zbraněmi či bez nich je realitou a je součástí, stačí číst, muslimských propagačních textů a manuálů. Právo šaría, zcela nekompatibilní s naší ústavou, s jasně naformovanou dominancí islámu a také násilnou formou jejího prosazení na neposlušných je existující fakt a příklad reálných zemí, situací a národů. O nich ale už nemluvíme, že jsou radikální. Radikální Saudská Arábie, radikální Maroko a další radikální země. To jaksi nepoužíváme. Možná proto, že veškerý, téměř veškerý, odpor je již potlačen a je tvrdě, velice tvrdě trestán.
Jsou to radikalizované země, které podporují radikalizaci muslimů po celém světě. Je to islám sám, který k takovému soužití a uspořádání světa vybízí.
Jiří Krupa
27.11.2015
